je druh zimního sportu, ve kterém se klade důraz na umělecké ztvárnění piruet, skoků a kroků.
Krasobruslaři se utkávají v soutěžích na národní a mezinárodní úrovni, jako jsou např. Mistrovství Evropy a světa, Národní mistrovství, Mistrovství čtyř kontinentů,aj.
Krasobruslení je také jednou z oficiálních disciplín Zimních olympijských her.
Spousta krasobruslařů působí po skončení amatérské kariéry jako trenéři nebo učinkují v různých ledních revue.
Krasobruslení se dělí do následujících disciplín:
- jednotlivci
- sportovní páry
- tance na ledě
- synchronizované krasobruslení
Oficiální web ČKS: www.czechskating.org
Ve 4. a 3. století př. n.l. se v rozsáhlé oblasti dnešního Irska, Švýcarska, Francie, Německa i našeho území usídlily kmeny Keltů. Právě Keltové začali novou epochu ve vývoji bruslení. Kostěné brusle nahradily brusle železné, které umožňovaly díky železnému pásku zasazeného do dřevěné destičky rychlý pohyb po ledě. Nejstarší nalezené kovové brusle, jejichž stáří je odhadováno na 2000 let, jsou uloženy v budapešťském muzeu
Další významné zprávy o bruslení máme ze 13.st. Jsou to především obrazy slavných holanských malířů zachycující oblíbené lidové zábavy na zamrzlých kanálech, na nichž můžeme vidět bruslaře v různých pozách, které byly prvými bruslařským prvky. Železné brusle se dostaly také do našich zemí, ale pouze do šlechtických kruhů. Chudý venkovský lid nadále bruslil na bruslích kostěných. Počátkem roku 1610 byl na dvoře Rudolfa II. uspořádán velký karneval na ledě. Šlo však především o společenskou událost než o výkony samotné. Bruslení se šířilo s velkou oblibou, ale v průběhu let mu byly kladeny ve vývoji různé překážky.Dokonci i J.A.Komenský, jeden z prvních propagátorů tělesné výchovy, řadí bruslení spolu s plaváním mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné. V 18.st. v Nizozemí začali s pořádáním prvních závodů na zamrzlém ledě v průplavech, kterých bylo v této zemi nespočet. Závody byly velmi náročné a kdo chtěl získat cenu, musel nejméně 50x zvítězit.Za vlády francouzského krále Ludvíka XVI. se bruslilo i v Paříži a na zamrzlých jezírkách ve Versailles. Velkým propagátorem bruslení v Německu byl básník Klopstock, ale také J.W: Goethe a F. Schiller, kteří často o bruslení psali ve svých básních. Nebruslilo se jen v západní Evropě, ale také na východě, zejména v severní části Ruska.V roce 1838 byla v Petrohradě vydaná knížka pod názvem " Zimní zábavy a umění jezdi figury na bruslích". Podává svědectví o tom, že bruslení se věnovala nejen mládež, ale i dospělí. Na kovových bruslích se v Rusku jezdilo už v 17.stl. Car Petr Veliký si dal v roce 1637 vykovat pár železných bruslí. Nejprve se jim říkalo "skorochod", teprve později, když přední část bruslí získala ozdobu koňské hlavy dostaly název, kterého se používá dodnes - "Koňky".
Další vývojovou etapu bruslení zahájilo anglické město Edinburgh, kde byl v roce 1742 založen první bruslařský klub na světě. V roce 1772 se dokonce objevuje první kniha o bruslení od důstojníka Roberta Johnse. Popisuje některé bruslařské prvky - oblouky, vlnovky, trojky. Zakladatelem moderního bruslení se stal Američan Jackson Haines, který byl povoláním tanečník a zpočátku bruslil jen pro radost. V letech 1864 a 1865 vyhrál mistrovství ve Spojených státech a později vystupoval na exhibič.vystoupeních po evrop.městech Paříž, Stockholm, Praha a další, kde zaznamenal své největší úspěchy. Diváky jeho jízda doslova učarovala a byla označována za vzor obratnosti a elegance. Haines se neustále snažil obohacovat bruslení o nové taneční prvky a rozvíjet bruslařský styl. Po jeho vzoru rozvíjeli bruslařské umění jeho žáci a vznikla první pravidla, která převzala Mezinárodní bruslařská unie (ISU), založená v roce 1892, a která v hlavních rysech platí dodnes. Na počátku 20. st. vtiskl krasobruslení výrazně sportovní ráz Švéd Ulrich Salchow. Byl desetinásobným mistrem světa a posunul o mnoho výše laťku bruslařské výkonnosti. Především začal používat vynálezu, bruslí se zoubky, které umožňovaly silné odrazy v bruslení, ale i odrazy do skoků. Salchow svou kariéru korunoval roku 1909 novým skokem, který měl rotaci 180 stupňů a je pod názvem svého objevitele dodnes jedním ze základních skoků krasobruslřské skokové abecedy.
Bruslení se rychle rozšířilo i u nás a stalo se oblíbenou zábavou Pražanů, kteří hojně jezdívali na zamrzlé Vltavě. K rozvoji bruslení přispěla do značné míry první metodická příručka "Nauka bruslení" vydaná roku 1887. Její autor Augustin Krejčí v ní podal přesné popisy prvků a figur. Do rozvoje krasobruslení vstoupil známý propagátor sportu v Čechách, dr. Josef Rossler - Ořovský, který v roce 1889 založil v Praze velmi proslulý Bruslařský závodní klub (BZK). V této době také přiváží ing. Fiedler ze svých zahraničních cest první model bruslí přimontovaných na boty. Velký obrat ve vývoji krasobruslení u nás znamená otevření prvního umělého kluziště v roce 1931 v Praze na Štvanici. Umělá kluziště umožňovala pravidelný trénink po několik měsíců v roce na lepším a stále obnovovaném ledě. Až do doby druhé svět.války české krasobruslení mnoího výrazných osobností nemělo. Prosadila se pouze sportovní dvojice Hoppeová-Hoppe, která v roce 1927 na MS obsadila třetí místo.
Jednou z nejdůležitějších etap vývoje světového krasobruslení bylo období po 2.sv.válce. Krasobruslení prožívalo nebývalý rozmach. Volná jízda pozvolna získávala postavení nad do té doby povinnou jízdou, která nebyla pro diváky příliš atraktivní. Volná jízda byla tvořena skoky s několikanásobnými obraty, piruetami a snahou o vyjádření hudby pohybem. V té době byl velmi populární Američan Richard Button, jenž suverénně ovládal dvojité skoky a dokázal okouzlit fanoušky na celém světě. Dalšími nástupci byli bratři Jenkinsovi a Kanadan Donald Jackson, který na MS v Praze 1962 získal zlato za předvedenou bezchybnou jízdu s trojitým lutzem. V ženách se prosadila sympatická Barbara Ann Scottová z Kanady, která vynikala svou volnou jízdou, do které zařazovala několik nových prvků sportovního charakteru. Úspěšnou závodnicí byla také Američanka Peggy Flemingová, mistryně světa a olympij. vítězka 1968, dále Gabriela Seyfertová, rovněž několikanásobná mistryně Evropy a světa. V kategorii tanců na ledě dominovali především anglické páry se svým charakt. způsobem provedení tanců, tzv.angl.taneční škola - Torvillová-Dean.
Několik krasobruslařů se zapsalo do historie zlatým písmem. V roce 1949 a 1950 se stala mistryní světa Ája Vrzáňová. Poté nastupuje Karol Divín, mistr Evropy 1958,1959, jehož úspěchy vrcholí v roce 1960 druhým místem na pražs.MS 1962. Ve sportovních dvojících dosáhli velikého úspěchu Suchánková-Doležal, mistři Evropy 1957 a 1958 a stříbrní ze světového šampionátu v Bratislavě 1958. Nezapomenutelně se zapsali sourozenci Romanovi v kategorii tanečních párů. Stali se čtyřnásobnými mistry Evropy a trojnásobnými mistry světa v letech 1962-1965. V ženách se stala roku 1968 mistryní Evropy Hana Mašková, která získala i bronzovou medaili na olympiádě téhož roku. Avšak naším nejúspěšnějším krasobruslařem všech dob byl Ondrej Nepela, pětinásobný mistr Evropy, trojnásobný mistr světa (1969-1973) a olympijský vítěz z olympijských her v roce 1972. Po něm se objevil další úspěšný krasobruslař Jozef Sabovčík. Stal se třikrát mistrem Evropy v letech 1985-1987. Na úspěchy sourozenců Romanových v tancích částečně navázali Řeháková-Drastich 4.místem na ME a OH 1980.Dalších úspěchů našich barev jsme se dočkali u Petra Barny, který obsadil medailová místa na ME 1989,1990 a o rok později se stal evropským šampionem. Ve sportovních dvojicích se prosadila dvojice Kovaříková - Novotný a roku 1995 získala zlato na MS v Birminghamu. Letošní ME v Záhřebu - 2008 - vyhrál náš krasobruslař Tomáš Verner.
Krasobruslení je umělecké ztvárnění skoků, kroků a piruet.
- Ke skokům patří Salchow, Toeloop, Rittberger, Flip, Lutz a Axel, které se skáčí s jednou, dvěma, třemi a dokonce i čtyřmi obrátkami. Mimo nosné prvky (skoky, kroky, piruety) sem patří také různé spojovací prvky jako váha, arabesky, měsíc aj.
- K prvkům typickým pro sportovní dvojice patří odhozené a twistované skoky, zvedané figury a spirála smrti.
- Krasobruslařské nože, vyrobené z tvrdé oceli, jsou 3 až 4 milimetry široké. Jsou jen nepatrně zahnuté - což umožňuje provádět složité obraty a prvky. Jsou sbrouženy tak, že vznikají dvě hrany (vnitřní a vnější), mezi kterými je dutina. Tyto hrany usnadňují bruslaři zrychlovat a ovládat jízdu. Špička je ozubená, používá se při odpíchnutých skocích a jako otáčivý bod při piruetách.
Boty jsou zpravidla zhotoveny na míru, silně vyztužené, šněrovací do výšky lýtek s tlustým koženým vnitřkem a dodatečným vyztužením oblasti kotníku.
Prvními kluzišti byly samozřejmě zamrzlé rybníky a řeky. První umělé kluziště bylo postaveno už v roce 1876 v Londýně /Chalsea/.Absolutně největší zastřešený zimní stadion byl postaven v roce 1960 v Tokiu, ledová plocha zabírá 4000m2. Japoncům patří i další prvenství - největší otevřené kluziště, postavené v roce 1976 s plochou 15400m2. Ledové plochy nalezneme nejen v Kanadě, USA, Švédsku a dalších evrop. zemích, ale také ve slunném Španělsku dokonce také v černé Africe, např. Pobřeží slonoviny.
První mezinárodní krasobruslařské soutěže se konaly roku 1882 ve Vídni, podle soutěžního řádu zvaného"Regulativ". Ten byl odvozen z učebnice žáků Jacksona Hainese - Dr. Korpera,Wirtha a Diamantidiho"Spuren auf dem Eise" /Stopy na ledu/, vydané roku 1881.Tento regulativ později převzala také Mezinárodní bruslařská unice (ISU), a tak vznikla pravidla, která v pozměněné podobě fungují dodnes. K výraznějším změnám došlo zavedením krátkého programu a ve změně poměrů mezi hodnocením povinné a volné jízdy.
Rozvíjející se dovednosti krasobruslařů a narůstající požadavky na zprůhlednění a objektivnější hodnocení přiměly ISU vytvořit nový systém hodnocení, který je platný od sezony 2004/2005 a odsunul stávající tzv. "6kový systém" do historie. Základem nového systému je nový výpočet soutěžních výsledků a jednotlivých hodnot předvedených prvků. Zavedení digitálního video-systému umožňuje rozhodčím přehrát si jednotlivé prvky znovu a tak je lépe a objektivněji zhodnotit
Při prvních vídeňských soutěžích zaujal Nor Axel Paulsen,který předvedl svůj slavný skok, který dodnes patří k povinným prvkům.- První mistrovství Evropy se konalo už v roce 1891, ještě před založením ISU. - Prvním mistrem Evropy se stal Němec Oskar Uhlig. - První mistrovství světa se konalo 1896 v Petrohradě. Opět vyhrál Němec, tentokrát Gilbert Fuchs. O pět let později vyhrál svůj první světový titul legendární Švéd Ulrich Salchov.To se mu podařilo ještě 9krát. - Jeho úžasný rekord napodobily v letech 1927-1936 stejně legendární Norka Sonja Henieová a v letech 1969-1978 tako Irina Rodninová, která své první čtyři tituly ve sportovních dvojicích získala s Alexejem Urmanovem a dalších šest titulů se svým manželem Alexandrem Zajcevem.- Ženy začaly o titul mistryně světa bojovat v roce 1908 v Davosu. O první titul mistryně Evropy teprve v roce 1930 ve Vídni. První evropskou mistryní se stala Rakušanka Fritzi Burgerová. - Ve Vídni 1930 se také poprvé uskutečnilo mistrovství Evropy sportovních párů. O světový titul soutěžily také daleko dříve - již od roku 1908. Nejmladší krasobruslařskou disciplínou jsou tance na ledě. Na světových šampionátech se objevily teprve v roce 1956 v Paříži a o dva roky později také na evropském mistrovství v Bolzanu. Od roku 1976 jsou tance na ledě součástí Zimních olympijských her.
1908 v Londýně proběhla první olympijská soutěž v krasobruslení. Na pořadu byly čtyři disciplíny: bruslení žen a mužů, sportovní dvojice a speciální figury. Soutěž ve speciálních figurách už pak ale nikdy nebyla opakována. Prvním olympijský¨m vítězem se stal Ulrich Salchow.
Druhý olympijský závod proběhl na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách šest let po posledním mistrovství světa 1914. Celkem se zúčastnilo 9 mužů, 6 žen a 8 párů ze šesti zemí.
V roce 1924 proběhly první Zimní olympijské hry v Chamonix. Zúčastnilo se jich 29 soutěžících z toho 16 mužů, 13 žen z jedenácti zemí.
Zimních olympijských her 1976 v Innsbrucku se zúčastnilo již 105 olympioniků (52 mužů a 53 žen) z 18 zemí.