Kdo ví, zda by Česko na přelomu tisíciletí křepčilo nad zlatým hattrickem, kdyby Otakar Černý v roce 1977 nepřemluvil Karla Berana. „Vandroval do mě, ať v pézetce začnu trénovat přípravku. Že mi bude dělat vedoucího týmu a všechno zařídí,“ řekl Beran před sedmi lety, kdy MF DNES vydala zvláštní přílohu Čtyřicátník Jágr.

Číslo 68 slavilo jubileum a zemitý chlap s knírkem výjimečně svolil k rozhovoru. Kdysi vedl malého Jágra i mnoho dalších kladenských borců: Pateru, Vejvodu, snad i bratry Kaberlovy, Burgra, Mikoláška, Čermáka...

O víkendu zemřel - v ústraní, leč nikoliv v zapomnění.

„Jeho syn za nás chytával, jenže v kabině to vypadalo, jako by v ní měl hned dvacet dětí,“ píše se o Beranovi v Jágrově knize Z Kladna do Ameriky. „Staral se o nás, jako bychom byli jeho vlastní. Učil nás, co a jak máme dělat, kam se postavit, jak hrát tělem. Pomáhal nám s výstrojí. A kluci z vesnic u něj po večerních trénincích často spávali.“

Díky nadšencům Beranova typu později Česko projásalo zlatou éru, reprezentace vyhrála olympiádu v Naganu a třikrát za sebou mistrovství světa. Právě takoví lidé jsou v poslední době v hokeji zoufale nedostatkoví.

Ano, Černý, pozdější šéf sportovní redakce České televize, tehdejšího školníka kladenského gymnázia naštěstí zlákal. Beran nebyl laik. Dřív válel druhou nejvyšší soutěž za Kopřivnici. Za práci u žáků v oddíle PZ Kladno nebral ani korunu.

„Kluky jsem nechal hrát. Když udělali chybu, pískl jsem a vysvětlil, jak si to představuju. Nikdy jsem neřval, nikoho nepraštil. A oni by se pro mě rozkrájeli,“ říkal mi v obýváku nízkého domku poté, co uvařil kafe a zapřísahal mě: „Hlavně nepiš, že jsem Jágrův stvořitel!“

V začátcích. Zleva trio Radek Vinš, David Čermák a Jaromír Jágr.
 

Jeho vyprávění bych přál slyšet každému pravověrnému fanouškovi. Poutavě líčil umění malého Jaromíra, aniž by ho zbožšťoval. „Jardu mohla trénovat kdejaká hajzlbába. Dal jsem mu volnost a občas ho pochválil, což jeho táta nikdy nedělal. Jinak mě nepotřeboval. Byl boží. Dostal shůry dáno. Na náboru do přípravky vypadal mezi všemi šmatláky jako krasobruslař. A to byl nejmladší! Předváděl bógny, přešlapoval na obě strany. Přitom na ostatní sporty byl totální dřevo.“

K zázračnému chlapci z Hnidous, jenž jako jediný v týmu uměl při střelbě zvednout puk, postavil Beran dalšího šikovného bruslaře Davida Čermáka, současného kouče Rytířů.

„K nim jsem mohl šoupnout největšího pajdala, co se jen motal okolo. Ti dva si to dávali mezi sebou. A my vítězili jako husiti. Ze sta mačů jsme prohráli jediný.“

Beran obdivoval Jágrovu výdrž, neb zvládal i čtyři zápasy za různé věkové kategorie denně. „Jen mu občas vadila tvrdost. Šli po něm starší kluci. Měl po sekeře na ruce jelito a už nechtěl led. Říkám: Jarouši, seš chlap. Musíš něco vydržet!“


NEJLEPŠÍMU TRENÉROVI. Poděkování Jaromíra Jágra kouči Karlovi Beranovi.

Jágr rostl i proto, že jej Beran nespoutával taktikou. Nenutil ho přihrávat, když předváděl sóla přes celé kluziště. Hájil jej na trenérských radách. Hádal se na turnajích, když mu odmítali udělit cenu pro nejlepšího hráče, protože už jich prý má habaděj. A Jágr na něj nezapomněl. V roce 1993 mu dal fotku s věnováním: „Karlovi Beranovi, mojemu nejlepšímu trenérovi. Za všecko, co jste pro mě udělal, Vám mockrát DĚKUJU!!!“

„Když jsem dělal u švagra ve Vancouveru, Jára si na mě sehnal číslo a pozval mě na zápas NHL. Ještě mě tahal do hotelu na šampáňo, ale já musel v pět ráno vstávat do práce.“

Později se vídali výjimečně. Hrdost Beranovi nedovolila se vtírat do přízně superhvězdy. Taky se mu při našem setkání v únoru 2012 nezamlouvalo Jágrovo vystupování. „On nikdy nedospěl. Je pořád samá prdelka. A jako hokejista je teď podle mě lepší Martin Straka, parádní hráč dopředu i dozadu.“


Karel Beran vedl v Kladně i malého Jaromíra Jágra. Později se potkali ve Vancouveru po zápase NHL (na snímku).

Poté, co Beran skončil u kladenské mládeže, další nabídky nepřijal. Nikam se necpal. Byl-li na něco pyšný, netýkalo se to Jágra. Nač?

„Udržel jsem u hokeje Pateru! Byl chcípák s křivou páteří, kosti na něm chrastily. Doktor mu ve starších žácích hokej zatrhl. Táta ho chtěl dát do Unhoště na fotbal a já protestoval. Na ledě mu to myslelo, stála na něm druhá lajna s Vejvodou a Mikoláškem. Rodiče jsme ukecali, Jágr senior sehnal doktora, Pavel dostal razítko, takže mohl válet dál.“

Kdo ví, zda by se zlatá generace zrodila bez geniálního centra Patery? Nejen za záchranu jeho kariéry zaslouží Karel Beran uctivou vzpomínku.

Zdroj: https://www.idnes.cz/hokej/hokejova-1-liga/karel-beran-nekrolog-vzpominka-trener-jaromir-jagr-pavel-patera.A190402_201942_hokej_ten

Ze školníka byl světový trenér. Jágrův trenér Beran skonal

Karel Beran, trenér olympijských vítězů – Jágra, Patery – mistrů světa Oty Vejvody ml., Františka Kaberleho – 31. března 2019 zemřel.

Karel Beran (čtvrtý dole zleva) se svým slavným žákovským týmem, v němž hrál i Jaromír Jágr (dole uprostřed mezi poháry) 


Bývalý školník kladenského kamenného gymnázia se léta statečně bránil těžké nemoci, se kterou prohrál. Ale jenom s ní. Jinak prožil spokojený život. Vítězný trenér za sebou zanechal nejen zmíněné světové hráče, ale i mnoho dalších kluků, kteří to na ledě tak daleko nedotáhli.

Karel Beran své kluky, slavný ročník PZ Kladno, vedl laskavě, s humorem. Neřval, radil, nechal dětem radost ze sportu. Každý z toho mužstva měl své místo, svou důstojnost.

Jistě, ti medailisté byli vrcholem jeho práce. Oni si svého trenéra náležitě vážili.

Když Karel Beran svého času žil ve Vancouveru, tak se tam potkal s hráčem NHL, Jaromírem Jágrem. Jarda ho mediím představil jako svého trenéra, vznikla krásná fotografie a několik nabídek Karlovi ke spolupráci na trénování místních mládežnických týmů.

Ne, Karel nechtěl. Byl přesvědčený, že nic lepšího už nemůže dosáhnout.

Pasoval se do pozice trenéra na jedno použití.

Třeba to tak bylo – ale určitě toho nebylo málo, co skromný a poctivý chlap Karel Beran dokázal.

Otakar Černý st.


Zdroj: https://kladensky.denik.cz/hokej_region/ze-skolnika-byl-svetovy-trener-jagruv-trener-beran-skonal-20190401.html