Dominik Hůla se v Pézetce objevil na konci srpna 2019. Svým pracovním nadšením oslovuje nejenom děti, ale i nás v Pézetce. Na podzim dostal otázku, zda by nevstoupil do registru dárců kostní dřeně, protože spadá do věkové hranice pro vstup do registru. Dominik ani na chvilku nezaváhal. Do registru vstoupil a ještě poslal vzkaz nejenom svým známým, aby ho následovali. Dominikovi jsme po úspěšné akci Pojď hrát hokej s Pézetkou položili tentokrát více otázek, aby nám Dominika nejlépe charakterizovaly.
Kdy a jak jsi s hokejem začínal?
S hokejem jsem začal v 6 letech, 3x jsem skončil a vždycky znovu začal. V přípravce se mi nelíbil přístup trenérů, neustále na mě křičeli a nehráli jsme žádné hry, tak jsem brečel . Po dalším začátku jsem už u hokeje zůstal a to bylo v Benátkách nad Jizerou. Hrál tam brácha a já jako malej jsem s nimi jezdil autobusem na zápasy. Byl jsem něco jako jejich maskot. Brali mě, byli se mnou kámoši. Já viděl tu legraci a týmového ducha v autobuse cestou na zápasy, v šatně a to mě nejvíc zlákalo a díky tomu jsem v Benátkách znovu začal s hokejem a definitivně u něho zůstal. Tátu jsem přemlouval 3/4 roku ( bez prehánění). Nechtěl mi zase kupovat výstroj a potom ji prodávat. O to víc jsem musel makat než ostatní, protože jsem začal později. Měl jsem individuální tréninky bruslení atd. Ale to mi vůbec nevadilo, chtěl jsem být platnou součástí týmu, chtěl jsem zažívat pocit týmovosti a soudržnosti, tak jsem dřel.
Jaká byla tvá hokejová školní, mládežnická a dospělá léta?
Dřel jsem tak, že už v páté třídě si mě všimnul pan Kročák a chtěl mě vytáhnout do Sparty. Ten rok mě ještě nepustili z Benátek. Ale v šestý třídě jsem už na Spartě byl. V dorostu jsem pak působil v Letňanech, ve Švédsku, v juniorce na Slavii a v Americe. Ve chlapech jsem hrál ve Švédsku a ve Francii. Mám rád cestování, tak proč to nespojit se sportem, co miluješ :).
Co ti hokej dal a vzal?
V hokeji jsem si prošel hodně věcmi. To by bylo na dlouho, nejhorší ale byly asi zranění, kvůli kterým jsem i skončil. Opakovaná vykloubení ramene, porušení nervu v rameni, zlomení klíční kosti, další dvě vykloubení po artroskopii ramene. Na základně toho jsem se začal hodně věnovat anatomii a kondičnímu tréninku a snažím se pomoci ostatním, aby se jim nestalo to, co mě.
Na které trenéry vzpomínáš a co ti dali do života?
Trenéři, co mi nejvíc dali byli asi trenéři v Americe a ve Švédsku. Potom také pan Vrzal, který nás trénoval v osmé třídě na Spartě. Dal mi toho neskutečně moc hokejově, ale taky jsem si toho odnesl spoustu po lidské stránce. Snažil se nás vychovávat hokejem. Chtěl, aby z nás byli hlavně dobří lidé. Byli jsme tým.
A přesne tak chci i já vést kluky. Když se k nim odmala bude dobře přistupovat, hokej jim může hodně dát do života. Může je naučit, jak se chovat a projevovat v partě, jak se postavit za kamaráda, jak se postavit sám za sebe, jak jednat s autoritou. Že tým a soudržnost je vždy důležitější než jedinec. A nejenom to. Co se týče fyzické stránky, hokej je náročný sport, může kluky krásně pohybově rozvíjet.Zkrátka když bude hokejista odmala dobře vedený, může mít vytvořený pevný základ do života.
Tvé oblíbené jídlo?
Nemám asi nutně jedno jediné oblíbené jídlo. Vždycky mám víc oblíbených věcí.
Tvůj hokejový idol?
Niklas Lidstrom, Marek Židlický, mohl bych pokračovat….
Tvá oblíbená činnost?
Cvičení, ať už silové nebo třeba jóga a hra na kytaru.
S jakým cílem a očekáváním jsi přišel do Kladna?
Do Kladna jsem přišel s cílem naučit děti, že sport jim může dát hodně do normálního života. Samozřejmě z nich chci vychovat dobré hokejisty, ale hlavně super lidi. Kolektivní sport jim může strašně moc dát Naučí se, jak se chovat v partě, jak komunikovat s autoritou, jak se postavit za kamaráda, jak se postavit sám za sebe, jak být jako tým. Když s nimi bude trenér dobře pracovat, může jim dát základ nejen do určitého sportu, ale do celého života. Dávám si úkol naučit kluky co nejvíc dovedností zábavným způsobem.To je můj cíl.
